Únor 2008

Já Emanka M!ch!

26. února 2008 v 19:17
AhojíííkImage Hosted by ImageShack.us!!!Já jsem M!ch!(admin) !
Bydlím v Brně a chodím na 1.Německý Zemský Gympl s Kokšou(taky admin)do třídy.Narodila jsem se 11/1/1996 na Ostrově(to jem nad Karlovýmí Varami).Mám na černo obarvené vlasy dřív jsem měla tmavé vlasy až do černa,ale já jsem si je obarvilaImage Hosted by ImageShack.us.Mám hnědé oči.Nosím brýle...
Nosím oblečení ráda od C&A,H&M,New Yorkeru,Roxy,Adio,DC,Etnies atd... ale všechno v ČERNÉ,ČERVENÉ,BÍLÉ A NĚKDY SYTĚ RŮŽOVÉ.Nosím:Pohodlné triko,mikinu,pohodlné tenisky/nebo sk8t boty,jeany,menšestráky...prostě kalhoty a nikdy nezapomenu na svůj černobílej šátek a placky(odznaky).Image Hosted by ImageShack.us
Miluju plavání,jízdu na kole/skateboardu,bruslím na ledě(na kolečkových mi to nikdy nešloImage Hosted by ImageShack.us!),kino,nakupování hovadin+hadříků....,popcorn,čipsy,časáky,knihy,plyšáky atd....
Poslouchám Avril Lavigne,Rihannu,50 Cent,Justina Timberleka,Nelly Furtado,Linkin Park atd.....Ale!I Emo songyImage Hosted by ImageShack.us...

Em!ly Oblázky

25. února 2008 v 21:08 | M!ch! |  3m!Ly←
a nakonec avatar

Mix ObL3čen!

25. února 2008 v 21:06 | M!ch! |  3m!Ly←

ČApKy

25. února 2008 v 21:04 | M!ch! |  3m!Ly←

Sponky+Náušničky

25. února 2008 v 21:04 | M!ch! |  3m!Ly←

TkaniČkY

25. února 2008 v 21:03 | M!ch! |  3m!Ly←

KabeLkY

25. února 2008 v 21:02 | M!ch! |  3m!Ly←

EmiLy hOd!NKy

25. února 2008 v 21:02 | M!ch! |  3m!Ly←

MIX Obléčo!

25. února 2008 v 21:00 | M!ch! |  3m!Ly←

Botííííčkýýý!

25. února 2008 v 20:59 | M!ch! |  3m!Ly←
26.8.2006 13:01 | Terule | Emily the Strange


Emo plyšáčci!

25. února 2008 v 20:55 | M!ch!
wostrý....
ovečká :))
klaviška
číča
bílá čička
modrá....zombie
:)
tadlec je vymakaná......
pink králik

Emo G!rlS

25. února 2008 v 20:50 | M!ch! |  EmO GiRlS

Sraz emo kids

25. února 2008 v 11:38 | M!ch! |  Emo videa

Emo boys=Love

24. února 2008 v 12:01 | M!ch! |  Emo videa

Kreslené emo

24. února 2008 v 12:00 | M!ch! |  EmO PiCs
EmoEmoEmo
EmoEmoEmo
EmoEmoEmo
EmoEmoEmo
EmoEmoEmo
EmoEmoEmo
EmoEmoEmo
EmoEmoEmo
EmoEmo

Sebevražda

24. února 2008 v 11:57 | M!ch! |  Emo příběhy
Už jste někdy přemýšlely nad tím že byste kvůli lasce - někomu komu říkáte zázrak, si vzaly život? Nebo kvuli škole - té zatracené cvokárně, ve které nas spiš mučí než učí? Nebo jen proto, že vás už nic nebaví? Ano, koho by to někdy nenapadlo... Ale přemýšlel nekdy někdo nad tím, že i ta láska, která nam připadá věčná a škola která nam připadá nesnesitelná jednou přejde? Že jednou najdeme protějšek, který nám bude vyhovovat a bude nás mít rád? Člověk stojí s žiletkou v ruce a říká si: "teď už konečně, zbavím se věčných problémů, starostí, bolesti." Ale zárověň i o slastí, zábavy a navíc ztratíme lidi, které tolik milujeme. A proto když člověk zařezává žiletku do ruky, v hloubi duše ví, že způsobil tu největší bolest, ale zdaleka ne sobě, jak těm kteří ho milují a dýchali by za něj - rodiče, přátele, lásky ...nebo možná taky ne, ale tohle je moje představa, moje úvaha a myslím, že nejsem daleko od pravdy.
Jeden kamarád nad "tím" bohužel vážně přemýšlí...

"Sebevražda je určitý řešení." Toto zastávám i já. Do 13 let jsem žil s otcem alkoholikem. Uměl se jen opít a dojít domu, vzbudit mě, zmlátit mě, vzbudit sestru, donutit nás jít do obýváku a koukat se jak on mlátí matku. Sestru ale nikdy neuhodil a to je jen dobře. Zažívali jsme to 2 krát až 3krát týdně. Pak se rodiče rozvedli mě bylo 13 a sestře 10. Matka se změnila. Střidala chlapy jako ponožky. Teď si teda jednoho našla. Jsou spolu rok, ale on mi řekl, že matku v lete opustí. Prý neni chlap pro ní. Ale je tak hodnej, že jí pomůže dát barák do pořádku (matka nedávno koupila starej rodinej dům) a pak že odejde že jí má natolik rád, že prostě nemůže jí nechat samotnou. Mě vyhodili ze školy. Matka mě vyhodila z baráku. Teď mě sice vzala spět, ale už mi řekla, kdy mám opustit byt. Matka každou chvilku přijde, že se jí ztratili peníze. Je to tak že já už si začínám myslet, jestli neni psychycky nemocná. NAposledy to bylo prej posledních 500 kč co měla až do výplaty. TAkže u nás to vypadá následovně. Neni tady nic k jídlu, prostě se nejíé matka si koupí něco v práci, a sestra se nají ve škole na objedě, ale jinak doma nic neni prostě nic. Včera dokonce přišla domu a sestře řekla, ať zhasne, že nemá peníze když jí je krademe a že si nemůžeme dovolit svítit. Prostě na nic. K tomui sestře zakázala studovat. Její majetek je odhadnutý na 1 500 000, ale pořád jsme chudí. :-( Podle ní ano. Já jsem začal chodit k psychologovi. Né kvůli tomu, že bych to psychycky nepobral, ale kvůli tomu, že mě vyhodili ze školy. Ředitel si totiž myslí, že mám poruchu chování. podledních 6 let to prostě stojí za houno. Nemám na to se zabít, ale nezáleží mi na tom, jestli zemřu. Je mi to jedno. Jestli zemřu, tak se to prostě mělo stát. Je mi to jedno do té míry, že jsem se polil benzínem a zapálil. uděšlal jsem to jenom proto, že jsme se nudili, tak jsem vzal kameru, polil se zapálil a natočil to. Je mi to opravdu jedno jestli chcípnu. Nikdy nikoho nebudu soudit, jestli má právo na sebevraždu. to ať si rozhodne každý sám. "Sebevražda ej to nejsilnější co může člověk udělat, ale zároveň i to nejslabší" Tohle mějte na paměti, a skuste se nad tim zamyslet. Jakub

Bolest a zoufalství

24. února 2008 v 11:55 | M!ch! |  Emo příběhy
Chybíš mi… pár písmenek co sama o sobě nic neznamenají, a přesto…když se dají dohromady, srdce se ozve propukající bolestí. Kolikrát jsem se o něco snažil, i když jsem věděl, že to stejně nikdy nebude takové jaké bych chtěl. Už tolikrát jsem narazil na překážky, a i když s obtížemi ,ale přesto jsem je zdolával.. jenže teď se cítím.. prázdný.. ze zrcadla na mě kouká člověk, kterého nedokážu poznat. Jsem sám sobě cizí, kdo je ten kluk? Koukám na sebe, a říkám si, jak jsi mě někdy mohla mít ráda.. teda.. jestli jsi mě vlastně měla někdy ráda.. víš, bylo mi s tebou krásně.. Tvé polibky, tvá objetí.. Tvá slova.. ale co se to děje teď.. jsme stále spolu, ale přesto jsme od sebe vzdáleni.. mezi námi leží celý oceán nevyřčených pocitů.. slova se zadrhla někde v meziprostoru.. Hledíme si do očí, jako dva cizí lidé co se milují.. milují? já Tebe miluji.. žádný člověk není bez chyb, a proto by se lidé měli naučit žít jak se svými, tak i s chybami ostatních.. já vím jaké máš chyby, vím že mě strašně bolí Tvé chování.. vím, že jakmile se něco stane, přijdou další lidé a budou mi to vyčítat, lidé kteří stojí při Tobě, i když jsou to moji blízcí.. nechápeš má slova? Já taky ne, nedokážu je pochopit a ani nechci.. poznal jsem, že někdy je lepší nesnažit se něco pochopit.. někdy je lepší mlčení.. nechci Tě ztratit.. ze své lásky postavím most přes tu řeku co mezi námi stojí, holýma rukama budu každý den od rána do večera, cihlu po cihle stavět náš most života.. chceš? Prosím, řekni něco.. otevři ústa, i když Tě neuslyším, protože nám v tom brání, naučím se odezírat.. Otevři své oči, a já se do nich ponořím a budu hledat odpověď na své otázky.. Otevři mi své srdce a všechno bude jako dřív.. Miluji Tě.. Otevři dlaně, a ukaž mi mou cestu...
Emo smutek
Láska… Je těžké mluvit o něčem co už jen při vyslovení bolí. Pak jen rozvést větu, aby druhý pochopil co nás vlastně trápí. Říct do očí nebo napsat na papír, proč to je tak složité. Druhý si řekne nic na tom není, však také o tom nic neví. Ve světě není Empatik, který by nahlédl do naší duše a podal nám pomocnou ruku z bolesti a trápení. Často přemýšlím proč tu jsme, má to nějaký smysl? Jen se trápíme a lámeme druhým srdce.. Trápí mě láska. Někdy tak krásná jako chuť bonbonu. Tak sladká a stejně mizivá až po ní zbude jen lechtivá nasládlá chuť po požitku, která se vypaří stejně rychle jako přišla. Stála mi za to? Co mi po ní vlastně zbylo? Jen hrstka vzpomínek, které výčitkami tíží mou mysl.
Ženy jsou však jako ona, drží si nás, laskají a pak vymění za jiného. Netvrdím že muži jsou jiní, netvrdím snad že nejsou i výjimky, které jako jediné zvelebují svět. Chci jen říct že v životě jsou chvíle, kdy vám někdo chybí tak moc, že byste ho chtěli vytáhnout ze svých snů a skutečně ho objímat. Ale jak to máte udělat když realita je tvrdší a ten, který ještě včera vám vyznával lásku, se na vás dnes dívá s opovržením. Člověka to donutí k zamyšlení. Nikdo neví, co se stane, po tom co udělá nějaké rozhodnutí a i kdyby věděl že je správné, nemůže říct ani vědět kolika lidem jím může ublížit.
Odpustil jsem ji všechno, čím mi kdy ublížila, ale nemohu odpustit sobě. Já se teď snažím se vším smířit. S tím, že štěstí vám z dlaně uletí než se nadějete, když jej máte, udělejte vše pro to, aby jste o něj nepřišli. Tolik bych si přál vrátit čas a svoji princeznu mít navždy. Snad jednou, někdy k nám bude osud příznivější a více nakloněn...

Proč to vůbec píšu? Bolí to. Chci to zahodit. Snažím se to ze sebe dostat... EMO - tři písmenka, která znamenají emoce a pocity. Skrývají utrpení a bolest. V lidské duši se skrývá spoustu tajemství a utrpení. Nahlédněte také do svého nitra a dejte to ze sebe ven. Stačí...vypsat se!... Napsat to, jako já, co Vás trápí a zbavit se toho...aspoň na chvíli...

Emo účesy

24. února 2008 v 11:50 vše o Emo stylu <
Emo účesy jsou zásadní věc, podle které poznáte emaře - pokud chceš být emo, měl bys dbát na své vlasy.
Barva vlasů by měla být černá, ale jsou i blonďatí Emo kids. Vlasy by měly zakrývat jedno oko,obecně se totiž traduje, že se tím snažíš ukrýt před světem nebo, že to je jen prostě z nedostatku sebeúcty.
Nikde není psáno, že musíte mít dlouhý účes, který vám zakrývá jedno oko, nicméně tak budete snázeji identifikovatelní jinými emaři. V případě kluků je to tedy nutnost (ne ovšem nezbytnost). Holky mohou mít účes krátký i dlouhý, ovšem v každém případě by měly být doplněny nějakou čelenkou (nejlépe růžovou a nejlépe tam mohou být čelenky i dvě - čím víc čelenek, tím víc emo), případně nějakou odpovídající stuhou nebo sponou.

Emo oblečení+oblékání

24. února 2008 v 11:48 vše o Emo stylu <
Emo oblékání je stejné jako styl samotný - emocionální. Základem oblečení jsou kontrastní barvy - černá a bílá, někdy kombinované s tmavě červenou. Typickým znakem oblečení jsou uplé a těsné džíny.
Trička většinou dvoubarevná, která většinou obsahují nějaký obrázek - lebky, emo kids. Emaři také nezapomínají nosit pásky, většinou mají nějaký vzorek, to znamená lebky, kontrast barev, které vyjadřují citové projevy.
Jejich botky bývají ve většině případů šněrovací. Můžou zasahovat až nad kotník, nebo taky ne. Barvy mohou být jakékoliv, stejně jako obrázky, záleží na tom, co se komu líbí. K oblečení taky neodmyslitelně patří čepice. Jsou to kšiltovky, v emo barvách. Můžou mít krátký nebo dlouhý kšilt, krátké nosí hlavně girls, delší boys. Rozhodně, ale kšiltovky nevypadají jako Hip-hop flexy, s rovným kšiltem. Každý správný emař by měl mít samozřejmě nějaký piercing, náušnici. Hlavní je, aby to bylo na viditelném a originálním místě. Obyčejné náušnice v uchu už dnes nejsou nic originálního. Pokud chcete být správný emař, vymyslete si něco nového! Můžeme doporučit piercing ve rtu nebo v obočí, i když to už je v poslední době taky dost časté. Hlavně nezapomeňte sledovat moderní trendy a nakupovat (ano, slovo emo totiž v latině znamená nakupovat). Tak už znáte základy oblékání, hurá do obchodu!